Rozhovor se zpěvákem Markem Ztraceným: Za volantem jsem pohodář

Jeho muzikantskou flotilu už rok tvoří dodávky od BARTH Operáku.

Za volantem jsem pohodář, už nemám potřebu si něco dokazovat

Markovy písničky zná snad každý. Kromě toho, že zpívá, je ale i výborným skladatelem. Říká, že už od mala chtěl bavit lidi, baví ho také auta? Jeho muzikantskou flotilu už rok tvoří dodávky od BARTHu, proto jsme si nemohli nechat ujít Marka trochu vyzpovídat.

Marku, když už jsme u těch dodávek, prozradíte, kolik „kapelní přibližovadlo“ ujede za rok kilometrů?

V kapele máme dvě auta, Volkswagen Crafter a Transporter. Myslím, že dohromady to bude něco přes 60 000 kilometrů. I proto jsem rád, že jsou obě na operativní leasing. Při těch kilometrech je v podstatě nesmysl auta vlastnit.

Proč vlastně padla volba na BARTH?

Doporučil mi ho můj road manager, který pochází z Pardubic. Jestli se ptáte na zkušenosti, byla to dobrá volba. Překvapil mě přátelský přístup. Opravdu přátelský, nejen naoko. Znám se s polovinou zaměstnanců. Dokonce mi jednou poslali video, jak na teambuildingu nacvičili můj song.

Kapela jezdí v dodávkách, někdo by čekal, že vy na koncert přijedete v něčem o poznání luxusnějším.

To už dávno není pravda. Asi jako každý kluk jsem si kolem dvacítky chtěl něco dokázat. Dlouhá léta jsem si kupoval ojetiny prémiových značek. Dneska jezdím v Superbu a musím říct, že mi opravdu vyhovuje. Vlastně drahé auto nepotřebuju. Pro mě je přednější dojet v bezpeční domů a dopřát za ušetřené peníze rodině nějaký zážitek. Posledně jsem měl možnost zkusit si třeba „kabrio“ od Mercedesu. Je to super auto, ale když jsem z něj vystupoval, věděl jsem, že tohle prostě nejsem já.

Marek Ztracený - ambasador Autocentra BARTH

Dobře, ale každý chlap má přece auto snů. Co váš řidičský sen?

Dřív bylo mojí srdcovkou Audi, už dávno mi ale učaroval třeba i Land Rover Defender. Jsem kluk ze Šumavy, pořád bydlím v Železné Rudě. A u nás je zkrátka čtyřkolka víc než kůže a chrom. Navíc je to auto úžasně jednoduché. Když se řekne řidičský sen, vybaví se mi zážitek, emoce, radost a čistá hlava. Je úplně jedno, jestli jedu šedesát nebo dvě stě za hodinu. Jasně, jezdit kabrioletem je zábava. U nás ale léto trvá sotva tři měsíce. „Defík“ má sezónu celoročně.

Máte nějaké auto, u kterého vás mrzelo, že jste ho prodal?

Mám, shodou okolností to byla právě „Audina“. Za první honorář z písničky Ztrácíš jsem si tehdy koupil model A6 s naftovým třílitrem. Byla to doslova koupě srdcem. Inzerát vypadal podivně, z majitele jsem měl zvláštní pocit, stejně jsem ale věděl, že ji musím mít.

Nebál jste se, že bude stočená?

Taky, že byla, skoro o 100 000 kilometrů! Koupil jsem ji s tachometrovými 80 000 a prodal ji, když se blížila čtyřem stům. Kupodivu jsem za celou dobu jenom měnil olej a brzdy, bylo to úžasně spolehlivé auto. Asi jsem ale natrefil na dobrý kus. Hned druhá A6 byla každý měsíc na dílně.

Jaký jste vlastně řidič?

Pohodář, ale jenom co do jízdy (smích). Uvnitř nadávám o sto šest. Za to, co jsem prováděl dřív bych si dneska nafackoval. Snažím se jezdit rozvážně, člověk si v dnešním provozu už stejně rychlostí moc nepomůže. Nejlepší brzda je stejně moment, kdy ve zpětném zrcátku zahlédnu dětskou sedačku.

Pojďme na chvilku pryč od vážných věcí. Představte si, že váš Superb bude na prodej a vy ho musíte vyklidit. Bude stačit igelitka, nebo spíš potřebujete přepravku?

Ani ne tak přepravku jako kufry, alespoň tři. Vážně, moje auto je pojízdný obývák, šatna a trucovna zároveň. Vozím v něm několikery boty, malou lékárnu a několik kusů spodního prádla. Jasně, že pánského (smích).

Co člověk dělá v pojízdné trucovně?

Já toho za volantem dělám spoustu. Kdyby mi někdo do auta namontoval kameru, určitě by se pobavil. Tancuju, hraju různé scénky, nahrazuju zvuk motoru. Třeba si představuju, že jsem vyhrál Grammy a chystám si proslov.

Najezdíte toho hodně, máte nějaký tip na únavu za volantem?

Nejlepší je se vyspat. Když tělu chybí spánek, prostě se vypne. Nejsem zrovna fanda kávy ani energy drinků, většinou začnou fungovat přesně ve chvíli, kdy dojedu domů. Když je nejhůř, tak zpívám, to mě dokáže na chvilku probrat.

Když přišla v roce 2008 Ztrácíš, nedalo se té písničce vyhnout. Co děláte dnes, když ji uslyšíte v rádiu? 

Poslouchám dál, mám k ní normální vztah, pomohla mi. Jeden čas jsem si ji nechal znechutit od různých „našeptávačů“. Říkali mi, že budu zpěvák jednoho hitu, vlastně mi tím ale dali jen impuls, abych skládal dál.

Je pravda, že si zpěváci při řízení cvičí texty?

Já to třeba dělám. Mám v písničkách dost textu a přiznám se, že ne vždy si všechna slova přesně pamatuju. I proto mi nevadí poslouchat svou hudbu, opakuju si u toho texty. 

Příští rok chystáte koncert v 02 areně, už před dvěma lety jste si ale splnil sen ve Foru Karlín. Co vás vlastně žene kupředu?

Je to zvláštní, ale jsou to pouze ty dvě hodiny na pódiu, je to jako droga. To jak se třeba 5 000 lidí, osudů a nálad spojí v jednu. Je to jako na hokejovém zápase. Jen všichni fandí jednomu týmu. Zároveň mám chuť se stále zlepšovat. Upřímně, nejlépe mi vycházejí ty věci, které si dělám po svém, ale čím jsem starší tím víc vnímám lidi okolo sebe. Poučit se, nebo se něco přiučit nikdy není na škodu. Zároveň, ale si držím ve svém rozhodování právo veta. První koncert v O2 aréně je nyní téměř vyprodaný a zbývá pár stovek vstupenek do 4.patra, tak jsem se rozhodl přidat druhý i přes pár rad, že bych se na to měl vykašlat. Tohle je názorný příklad. Poslechnu si, vyhodnotím a pak se stejně rozhodnu podle srdce.

To je skvělá zpráva, gratulujeme! Jaký máte pocit, když si uvědomíte, že budete hrát pro 30 000 lidí?

Strašně se těším. Nemám náznak trémy. Už odpočítám, aby to začalo. Mám strašnou chuť podat si ruku s každým, kdo na koncert přijde, ale asi to těžko stihnu (smích).

Do jaké míry vlastně ještě zvládáte vnímat nervozitu před koncertem? Forum Karlín mělo kapacitu 3 500 lidí, 02 arena více jak pětinásobek, navíc v ní budete koncertovat hned dvakrát. Je to i násobně větší stres?

Jak říkám. Stres mám akorát z toho, že to pomalu utíkáa já bych tam chtěl už stát. Je to tlak, ale stranšě příjemný. Jdu po ulici a lidé po mně pokřikují, že se těší, že už mají lístek. Je to strašně fajn. Taková větší rodina.

Na co se v 02 areně nejvíc těšíte?

Na publikum. Atmosféra na našich koncertech začíná být pověstná. Tuším, že v O2 areně to bude výjimečný večer. Taky na to, že tam budou lidi, co mi dali důvěru. Budou tam mí rodiče a spousta dalších, kteří mi věnovali svůj čas. Chci jim dokázat, že to stálo za to.

Náš připravovaný časopis je o neobyčejnosti. Co pro vás osobně tohle slovo znamená? Co je pro vás neobyčejné?

Všechno, co si pamatuju. Třeba každé ráno s mým synem. Ležím v posteli a první co uvidím je jeho úsměv. To mě nepřestane fascinovat a dojímat. Ta energie, se kterou mě přijde vzbudit je neobyčejná.
Z pracovních věcí to bylo natáčení klipu k písničce Minulost. Za 56 hodin se nám povedlo obletět 6 zemí. To se nezapomíná.